Vítejte také na
kde najdete naše / Miroslav Noe a Petr Kohl / gongové aktivity, paličky na gongy, semináře s nimi a koncetry
kam čas od času ukládám ukázky svých skladeb
na facebooku, kde publikuji od 20. srpna 2019 sabiánské symboly, jimiž se zabývám asi od roku 2003. V roce 2025 to bude sto let od chvíle, kdy jasnovidné médium slečna Elsie May Wheelerová popsala 360 stupňů ekliptiky svými vizemi. Ke spolupráci ji vyzval astrolog Marc Edmund Jones inspirován ještě jiným médiem umělkyní Zoe Wellsovou a s pomocí obou dam vytvořil astrologický systém, který na popud Zoe nazval sabiánské symboly. Ke 100. výročí sabiánských symbolů připravuji Sabiánský deník ke knižnímu vydání.
Na konci roku 2022 mě zaujala myšlenka komponovat hudbu do přestávek nebo před začátek koncertů a nebo jinak do průběhu nejrůznějších společenských akcí. Zkomponoval jsem střihem přes 10 skladeb, kterým říkám Modely. Modely jako odvážné vzory na alternativní módní přehlídce. Tyto Modely jsou zároveň také zvukovými party, které lze přesně nebo volně interpretovat – jak se komu zlíbí a na co mu jeho um stačí. Zde si z prvních deseti Modelů můžete poslechnout krátké ukázky
v desátém modelu jsem ke střihu použil hlas a varhany mé oblíbené divy Rosalíi v tradicionálu La Lloróna…
foto © Ivan Kuťák
Hudební skladatel experimentátor a konceptualista, hráč na gongy a kytarista, nakladatel a literát, rodným jménem Miroslav Šimáček se narodil v Praze 7. 11. 1956. V průběhu života spolupracoval s mnoha výraznými osobnostmi na hudební, novinářské, výtvarné, literární, technické nebo filmové scéně a tato spolupráce přinesla také dvě prestižní světové ceny (Respekt, Divoké včely). V roce 2006 přijali s rodinou příjmení Noe.
Svou vydavatelskou činnost koncem 90. let omezil a od té doby spolupracuje se svou manželkou Marií Noe na titulech nakladatelství One Woman Press.
Na přelomu 70. a 80. let se stal součástí české alternativní hudební scény. V 70. letech studoval klasickou kytaru a ze vzdoru k zavedeným formám/stylům založil se spolužáky v roce 1972 skupinu Experiment, která ale měla tendenci se profilovat jako rocková kapela a tak se brzy rozpadla; v hledání nového hudebního výrazu pokračoval s formací Legenda, s kterou vyhrál celostátní soutěž LŠU a ze které o několik let později přestoupil do již známé skupiny Expanze Michala Pavlíčka. Princip experimentální tvorby nikdy neopustil – formou skryté experimentální skupiny (ses) často spolupracuje s druhými, aniž by tušili, že jsou součástí jeho skladatelského experimentu –, od roku 1974 zdokonaluje svůj skladebný princip, který o něco později nazval Album (viz skladba pro varhany a orchestr Kroměřížské konzervatoře, kterou 27. 5. 1989 dirigoval v kostele sv. Mořice jako Album VII/Mauritius tedy jako sedmý projekt v této formě).
Ve formě Album nejznámějšími skladbami nebo projekty autora jsou: koncept Kilhets; Tvrdej život, Tvůj čas, Možná jediné chvíle štěstí, atd (pro Agon Orchestra); Day as a Creatinon „I“ (na objednávku newyorského Bang on a Can); Sound Solution of Space of Large Dimension (Pattern pro digitální tvorbu s vizuálním řešením provedl s Martinem Blažíčkem v roce 1999 ve Veletržním Paláci a později v Divadle Archa navíc s Agon Orchestra), (Buchary s vizualizací Jana Daňhela v Roxy, paláci Akropolis nebo v Divadle Archa), (Buddha Chants in the Dark, původně A Good Harmonization pro zpívající mísu a kruhový modulátor v délce 25 hodin, připravovaný spolu se Stanislavem Doležalem měl mít premiéru na Pražském jaru 2000); v současnosti skládá hudbu přímo v reálném čase koncertů pro 7 velkých gongů spolu s Petrem Kohlem, kterého do skladebného principu zasvětil a s nímž vystupují v duu NOE—KOHL.
Je znám také svým působením v Expanzi, pro kterou napsal většinu repertoáru (1977-79 / na fotografii M.Šimáček, Jiří Novotný, Jiří George Hrubeš, Štěpán Markovič, Naďa Vávrová). Některé motivy později použil v tvorbě pro Agon Orchestra.
Poté vytvořil koncept intuitivní hudby pro Kilhets, jehož základními skladebnými prvky bylo ticho a neurčitost. Jeho ticho nebylo intelektuálním konceptem, hudebníci dlouhé minuty hleděli do publika, jakoby sami byli diváky publika. K tichu ho přivedla nechuť k epigonství, opakování něčeho, co už tady bylo a potřeba postavit se sám za sebe a ne za něco (za hudbu někoho jiného) – portrét na plakátu je smyšlený (Křečan, Šimáček), jde o královského šaška Vojtěcha Kolomára, který rozuměl řeči zvířat a mluvil vždy jen pravdu, což působilo neuvěřitelně komicky a celý královský dvůr se jeho průpovídkám smál; jednoho dne králi došlo, o čem šašek mluví a nechal ho popravit; v okamžiku popravy ale Kolomár neznámo kam zmizel. Plakát bylo možno koupit/směnit před koncertem U Zábranských za minci 25 haléřů; lidi a někteří opilí běhali po Karlíně a sháněli 25haléř kde mohli, dávali za něj i 10 korun; plakát Kilhets jako grafiku z rezavého plechu pod kamna vytvořil zakladatel Kilhets Petr Křečan (1979-80).
První sestava Kilhets nazkoušela jedno hudebně scénické představení, odehrála ho a rozpadla se. Druhá formace přišla s novým konceptem, nic nenazkušovala, hrála naživo v sestavě Křečan, Šimáček, Chadima a na koncerty si zvala nejrůznější hosty, kteří mnohdy ani nevěděli, že budou na pódiu. Dostali krátké instrukce (Šimáček) těsně před koncertem a šlo se hrát. Hudba Kilhets byla intuitivní (nebylo téma, na které by mohlo být improvizováno). Každý sice dělal jen to, co uměl, ale po chvíli musel skončit, protože to druzí neznali a nepřidali se. Po počáteční euforii se hra propadla do neznáma a dál se hrálo jako o přežití, což bylo psychicky dost náročné, ale pro vývoj hry podstatné – každý zvuk byl dobrý –, i vrzající podlaha nebo pád stojanu v dobrém ovlivnili průběh koncertu. (Kilhets / 5CD, Black Point, 2008).
Foto nahoře v pozadí Mikoláš Chadima (Tomi Pozer), Miroslav Šimáček, dole Petr Křečan (Pětran d´Očola).
Pod pseudonymem Autentyncký z Gokytňan, který v Kilhets používal, dál rozvíjel psanou i konceptuální, konkrétní a elektronickou hudbu převážně zapisovanou do grafických partitur.
Od poloviny 80. let účinkoval a v 90. letech také skládal hudbu pro Agon Orchestra (CD Red and Black, Audio Ego, 1997). Jeho skladby byly uvedeny na koncertech a festivalech v řadě zemí (Bang on a Can Marathon v New York City, FIMAV ve Victoriaville v Kanadě, Evenings Of New Music v Bratislavě, Schaubühne Lindenfels v Lipsku, Audio Art v Krakově, Kunsthalle Krems v Rakousku, Warsaw Autumn Festival v Posku, New Music Marathon v Praze, New Music Concerts v Torontu, Roulette v New York City, Musica Ficta Forum ve Vilniusu, Festival NYYD v Tallinnu, Gele Zaal Gent v Belgii atd.) a byly natočeny pro různé rozhlasové a televizní společnosti (Česká televize, Slovenský rozhlas, DUNA TV Budapešť, CBC Montreal, DeutschlandRadio Berlin, Polský rozhlas, Litevský rozhlas, Estonský rozhlas, DeutschlandFunk Kolín n.R.).
V 90. letech se rovněž intenzivně zabýval grafickým designem. Působil jako šéfgrafik týdeníku Respekt, jehož byl spoluzakladatelem,
(konec roku 1990, Nezávislé tiskové středisko v galerii U Řečických kde vznikal Informační servis; zleva Petr Vaněček, Ivan Lamper, Miroslav Šimáček, zády Martin Weiss)
poté upravil porevoluční vzhled Revolver Revue, upravoval a vlastním nákladem vydával časopis Konserva/Na Hudbu (red. Michal Blažek, Petr Kofroň, Petr Rezek, Martin Pokorný),
jehož završením byla kniha Grafické partitury a koncepty (na fotce dole napravo, studio Audioego) autorů Petra Kofroně (napravo) a Martina Smolky (uprostřed), vytvořil novou podobu Literárních novin s přílohou Konserva/Na Hudbu (ročník 1996), plakáty Společnosti pro novou hudbu, tituly nakladatelství One Woman Press, atd.
Se svou manželkou Marií pořádal ve studiu Audioego na Žizkově (Bořivojova 114) Klub Na Kulturu, v němž vystoupila řada osobností kulturního života následujících let. Pod stejnou hlavičkou uspořádali výstavy tehdy málo známým malířům (Andrej Bělocvětov, Jaroslav Blažek) nebo grafikům (Jan Sekal, Luboš Drtina).
Na přelomu století se věnoval interaktivním konceptům v multimediálních projektech – Festival Limbo (Centrum pro metamedia Plasy), Mäckleburgisches Künstlerhaus (Schloss Plüschow), Festival Alternativa (Divadlo Archa), Pražské Quadriennale, Centrum současného umění Čimelice, Festival slabé hudby (Skleněná louka), Festival Entermultimediale (Divadlo Akropolis), Festival Next Wawe (Roxy) …, byl designérem firem Miracle/Orcave působících na poli mikrovlnných spojů, zkomponoval hudbu k celovečernímu filmu Divoké včely režiséra Bohdana Slámy a dál zkoumal fenomén zvuku v konceptech nazvaných Co je hudba? (Centrum pro metamedia Plasy), Skryté hladiny vědomí (s Agonem v divadle Archa) a vytvořil řadu fonografických a zvukových instalací (veletrhy v Hannoveru) a dvě kytarová sóla –
Od roku 2004 se zabývá Tarotem. Na základě živé vize Tří světel (po úrazu spodiny lebeční) sestavil tarotovou mandalu
v systému oboustranných karet k neduálnímu výkladu Mytického tarotu (Tarot v zrcadle živého času) a poté přetvořil a do spirály rozvedl prastarý čtvercový karetní systém nejasného původu s 36 kartami na
45 natáčecích párových Astrologických karet k sabiánským symbolům. Původní verzi symbolů – 360 vizí Elsie May Wheelerové z roku 1925, které zapsal astrolog Marc Edmund Jones z popudu Zoe Wellsové – získal z faksimile Jonesem popsaných kartotéčních lístků. Překlad z angličtiny – den po dni, tak aby okamžik překladu odpovídal symbolu – pro něho v průběhu astrologického roku 2012-13 vytvořila překladatelka a spisovatelka Eva Klimentová. Krabička na karty má funkční tvar knihy a kromě karet je v ní i brožurka s původní verzí sabiánských symbolů a jejich překladem do češtiny.
Podobně, jako byl udělán překlad původních sabiánských symbolů do češtiny, dokončuje nyní – den po dni, symbol po symbolu – systematickou práci na jejich praktickém výkladu. Jeho Sabiánský deník tak odráží každodenní reálný život. Rešerše k této práci mu připravila Pavlína Dvořáková, čerpajíc z díla autorů jako je Marc Edmund Jones, Blain Bovee, Lynda Hill, Dane Rudhyar, Paola Emma, Wikipedie, a také ze své osobní zkušenosti.
Noe Sabiánský deník nyní edituje a každý měsíc na facebooku publikuje výklad pomocí svých Astrologických karet k sabiánským symbolům nebo horoskopu.
Působením času v tichu i zvuku a hudební ekologií (hudbě oproštěné od ega a komerčního smogu) se zabývá od dětství, pátráním po ztraceném umění a zapomenutém pokladu mysli uložených do obětních zpívajících mís (tzv. tibetských mís) od konce 90. let minulého století.
V roce 2012 mu nakladatelství Beth Or vydalo knihu s autobiografickými prvky Zrcadlo živého času, O lidské touze a obětních zpívajících mísách (ukázka).
V roce 2018 dokončil koncept modelu kytary s dlouhou menzurou (99 cm), kterou pro něho vyrobil kytarář Petr Procházka a ve spolupráci s ním připravil koncept dvanáctistrunné kytary se stejně dlouhou menzurou; nyní připravují ještě bezpražcovou šestistrunnou verzi –
– zkouška nového nástroje se zdvojenými strunami u kytaráře Petra Procházky.
V posledních letech hraje na gongy, viz ukázka z koncertu na třicetiosmi palcový (96 cm) symfonický gong Symphonic gong, na jehož konci si zahrálo i obecenstvo –
– záznam spontánního závěru koncertu 2. února 2019, milým hostem slavnostního koncertu byla i Music & videographic designer Iveta Kratochvílová.
Od roku 2021 se svou manželkou Marií Noe a Stanislavem Doležalem opět pořádá dnes již legendární Klub Na Kulturu, jehož program najdete na facebooku Klub Na Kulturu nebo facebooku Miroslav Noe, kde si můžete poslechnout také krátké ukázky z koncerů NOE—KOHL pro 7 velkých gongů; jedním z vrcholů každého večera v Klubu Na Kulturu je tombola na podporu projektu Ivana Mečla Nová Perla.
S Klubem Na Kulturu a sochařem Michalem Blažkem zorganizoval v Nové Perle kultovní koncert Jezdec na neosedlaném kanci – 14. 8. 2021 zachycený ve stejnojmenném filmu Michaela Baumbrucka…
… a potom vizionářské představení na text Tarase Ševčenka jako Gong Gang v dalším Baumbruckově filmu v předvečer okupace Ukrajiny Ruskem s názvem 90 svetrů vystavených nejen na ženách – 23. 2. 2022 v Acid Coffe na Praze 7.
Do hry na gongy zaučil svého současného spoluhráče Petra Kohla, s nímž koncertují se 7 velkými gongy – ukázka Koncert v Klubu Na Kulturu 22. 6. 2022 viz foto (facebook)
nebo Koncert v Nové Perle 5. 7. 2022 (youtube).
Průběžně pracuje na knihách Sabiánský deník a Písně živého času. Zvukem rád informuje éterické oleje a destiláty, z nichž nejoblíbenějším je jeho Pure Underground Woman Liquere – Síla štěstí; tajnou recepturu 100% destilátu z roku 2016 tvoří 24-26% alkohol, vinná réva, růže a černý rybíz – a své poznatky zpracovává v novém projektu Antigue Noe Perfumes – parfémy vytvořené z archivních a velmi starých zdrojů.
© Miroslav Noe
Pod Klaudiánkou 23
Praha 4 – Podolí
IČO 6604 8079
+420 724 244 697
