kousnout

Czech

Etymology

From kousat +‎ -nout.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkou̯snou̯t]

• Audio:

  (file)

• Hyphenation: kou‧s‧nout

Verb

kousnout pf (imperfective kousat)

1. to bite

   Pojď! Neboj, já tě nekousnu. ― Come here, don't be afraid, I won't bite you.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	kousnout, kousnouti	Active adjective	kousnuvší
Verbal noun	kousnutí	Passive adjective	kousnutý

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	kousnu	kousneme	—	kousněme
2nd person	kousneš	kousnete	kousni	kousněte
3rd person	kousne	kousnou	—	—

The verb kousnout does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	kousl	kousli	kousnut	kousnuti
masculine inanimate		kously		kousnuty
feminine	kousla		kousnuta
neuter	kouslo	kousla	kousnuto	kousnuta

Transgressives	present	past
masculine singular	—	kousnuv
feminine + neuter singular	—	kousnuvši
plural	—	kousnuvše

Related terms

• kousavý m
• kousek m
• kousnutí n
• kus m
• překousnout
• rozkousnout
• skousnout
• skus m
• ukousnout
• zakousnout
• zákusek m

 

Further reading

• “kousnouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “kousnouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “kousnout”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)