věštba

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech věščba, from Proto-Slavic *věščьba. Equivalent to věštit +‎ -ba.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvjɛʒdba]
• Hyphenation: věšt‧ba

Noun

věštba f

1. divination

Declension

Declension of věštba (hard feminine reducible)

	singular	plural
nominative	věštba	věštby
genitive	věštby	věšteb
dative	věštbě	věštbám
accusative	věštbu	věštby
vocative	věštbo	věštby
locative	věštbě	věštbách
instrumental	věštbou	věštbami

Further reading

• “věštba”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “věštba”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989