umět

See also: umet

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech uměti, from Proto-Slavic *uměti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈumɲɛt]

• Audio:

  (file)

Verb

umět impf

1. (transitive) can (to be able)
2. (transitive) to speak, to understand (object: language)

   Umíte anglicky? ― Do you speak English?

Conjugation

Conjugation

Infinitive	umět, uměti	Active adjective	umějící
Verbal noun	umění	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	umím	umíme	—	umějme
2nd person	umíš	umíte	uměj	umějte
3rd person	umí	umějí, umí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive umět.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	uměl	uměli	—	—
masculine inanimate		uměly		—
feminine	uměla		—
neuter	umělo	uměla	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	uměje	—
feminine + neuter singular	umějíc	—
plural	umějíce	—

Antonyms

• neumět

Derived terms

• umělec m
• umění n
• všeuměl m

 

Further reading

• “uměti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “uměti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “umět”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)