Wikipedie

Slavkov u Brna

město v okrese Vyškov v Jihomoravském kraji
Na tento článek je přesměrováno heslo Austerlitz. Další významy jsou uvedeny na stránce Austerlitz (rozcestník).

Slavkov u Brna (německy Austerlitz[4]) je město v okrese Vyškov v Jihomoravském kraji, 20 km východně od Brna na řece Litava. Žije zde přibližně 7 200[1] obyvatel. Slavkov je známý především bitvou u Slavkova, která se v roce 1805 odehrála několik kilometrů západně od města. Jeho historické jádro je městskou památkovou zónou, přilehlá oblast Slavkovského bojiště je krajinnou památkovou zónou.[5] Jedná se o vinařské město ve vinařské oblasti Morava, podoblasti Velkopavlovické (viniční tratě Vinohrady, Písky). Sousedními obcemi sídla jsou Rousínov, Velešovice, Vážany nad Litavou, Hodějice, Nížkovice, Němčany, Křenovice a Holubice. Je členem svazku Mohyla míru - Austerlitz.

Slavkov u Brna
Letecký pohled na centrum Slavkova od jihu
Letecký pohled na centrum Slavkova od jihu
Znak města Slavkov u BrnaVlajka města Slavkov u Brna
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecSlavkov u Brna
Obec s rozšířenou působnostíSlavkov u Brna
(správní obvod)
OkresVyškov
KrajJihomoravský
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°9′12″ s. š., 16°52′35″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel7 169 (2024)[1]
Rozloha14,95 km²[2]
Katastrální územíSlavkov u Brna
Nadmořská výška211 m n. m.
PSČ684 01
Počet domů1 601 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ14
Kontakt
Adresa městského úřaduPalackého nám. 64
684 01 Slavkov u Brna
podatelna@meuslavkov.cz
StarostaBc. Michal Boudný (ČSSD)
Oficiální web: www.slavkov.cz
Slavkov u Brna na mapě
Slavkov u Brna
Slavkov u Brna
Další údaje
Kód obce593583
Kód části obce412732
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název

editovat

Původní jméno obce bylo Novosedlice ("nově osídlená ves"). Toto české jméno bylo přejato do němčiny, v níž řadou postupných hláskových změn (v dokladech např. Nouzelicz, Neusserlicz) vznikla podoba Austerlitz, doložená od počátku 17. století (počáteční N- ztraceno ve spojení jména s předložkou in ("v")). V roce 1361 poprvé doloženo nové české jméno Slavkov, které bylo odvozeno od osobního jména Slavek/Slávek, domácké podoby některého jména zakončeného na -slav.[6] Židovský název města v jidiš zní אויסטרליץ.

Historie

editovat

Středověk

editovat

První písemný záznam o městě pochází z roku 1237. Tehdy král Václav I. potvrdil Řádu německých rytířů držbu města Novosedlic a čtyř okolních vsí.[7] Od krále Václava IV. získalo město pečeť a znak, který je nejstarším dochovaným znakovým privilegiem v Česku.

Na počátku 13. století zde vystavěl Řád německých rytířů baštu, jejíž zbytky lze ještě dnes najít v podzemí slavkovského zámku. Po konfiskaci králem Zikmundem Lucemburským počátkem 15. století se město postupně stalo vlastnictvím mnoha šlechticů. V průběhu doby zde nacházeli útočiště i němečtí novokřtěnci – habáni a vznikla zde i početná židovská komunita.

Před městskými hradbami se vyvinula předměstská zástavba, v novověku měl Slavkov čtyři předměstí. Ves Špitálka, podél cesty do Brna, byla do roku 1850 samostatnou obcí.

Kounicové

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Kounicové.

V roce 1509 připadlo panství rodu Kouniců, kteří ho pak ovládali po více než 400 let. Nejvýznamnějším vlastníkem Slavkova byl kníže Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1711–1794), který v úřadu dvorního kancléře sloužil rakouské císařovně Marii Terezii i dalším třem jejím následníkům. Další významnou postavou v historii panství byl hrabě Václav Robert z Kounic (1848–1913), švagr skladatele Antonína Dvořáka a studentský mecenáš.

Napoleonské války

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Bitva u Slavkova.

Město získalo mezinárodní věhlas v době války třetí koalice roku 1805, kdy se západně mezi Slavkovem a Brnem odehrála strategicky významná bitva, nazývaná bitvou tří císařů, neboť se v ní utkaly armády tří mocností za osobní účasti jejich panovníků: francouzského císaře Napoleona I., rakouského císaře Františka I. a ruského cara Alexandra I. V komnatách slavkovského zámku po bitvě došlo k podpisu francouzsko-rakouského příměří, které bylo o několik týdnů později v Bratislavě stvrzeno prešpurským mírem, jenž válku ukončil. Napoleon také právě na zámku ve Slavkově vydal tzv. slavkovské prohlášení, v jehož důsledku je střetnutí nazýváno bitvou u Slavkova. Stala se prakticky jeho nejslavnějším vítězstvím, využívaným i k propagandistickým účelům. Francie na památku vítězství pojmenovala po bitvě např. železniční stanici v Paříži Gare d'Austerlitz a také přilehlý most Pont d'Austerlitz a nábřeží Quai d'Austerlitz.

Obyvatelstvo

editovat

Struktura

editovat

Ve městě k počátku roku 2016 žilo celkem 6564 obyvatel. Z nich bylo 3175 mužů a 3389 žen. Průměrný věk obyvatel obce dosahoval 40,9 let. Dle Sčítání lidu, domů a bytů provedeném v roce 2011, kdy ve městě žilo 6207  lidí. Nejvíce z nich bylo (17,6 %) obyvatel ve věku od 30 do 39  let. Děti do 14 let věku tvořily 14,3 % obyvatel a senioři nad 70 let úhrnem 7,2 %. Z celkem 5322  občanů města starších 15 let mělo vzdělání 34,4 % střední vč. vyučení (bez maturity). Počet vysokoškoláků dosahoval 13,2 % a bez vzdělání bylo naopak 0,3 % obyvatel. Z cenzu dále vyplývá, že ve městě žilo 3174 ekonomicky aktivních občanů. Celkem 91,7 % z nich se řadilo mezi zaměstnané, z nichž 70,6 % patřilo mezi zaměstnance, 3,8 % k zaměstnavatelům a zbytek pracoval na vlastní účet. Oproti tomu celých 45,4 % občanů nebylo ekonomicky aktivní (to jsou například nepracující důchodci či žáci, studenti nebo učni) a zbytek svou ekonomickou aktivitu uvést nechtěl.[8] Úhrnem 3109 obyvatel města (což je 50,1 %), se hlásilo k české národnosti. Dále 1482 obyvatel bylo Moravanů a 37 Slováků. Celých 2 550 obyvatel města však svou národnost neuvedlo.[8]

Vývoj počtu obyvatel za celé město i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k městu či následné odtržení.[9]

Místní části (rok přičlenění k obci[9]) 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel část Slavkov u Brna 3305 3010 3475 2790 3474 4231 4198 4445 4747 5001 5609 5890 5881 6207
část Slavkov Židovská Obec (1919) - 477 444 558 649 - - - - - - - - -
celá obec 3305 3487 3919 3703 4123 4231 4231 4445 4747 5001 5609 5890 5881 6207
Počet domů část Slavkov u Brna 476 425 448 420 625 614 880 1067 1068 1100 1101 1219 1231 1363
část Slavkov Židovská Obec (1919) - 73 79 77 85 87 - - - - - - - -
celá obec 476 498 527 568 710 774 774 1067 1068 1100 1101 1219 1231 1363
Vývoj počtu obyvatel
Data pocházejí z datové položky Wikidat
Grafy jsou z technických důvodů dočasně nedostupné.

Náboženský život

editovat

Město je sídlem římskokatolické farnosti Slavkov u Brna. Ta je součástí děkanátu Slavkov, tedy Brněnské diecéze v Moravské provincii. Farním kostelem je kostel Vzkříšení Páně. Po faráři Mgr. Milanu Vavrovi,[10] který proslul budovatelskými aktivitami, od roku 2023 farnost vede ICLic. Jiří Janoušek. Místní evangelíci spadají pod Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Heršpicích, tvoří tzv. kazatelskou stanici založenou v roce 1911 a scházejí se v malém kostele ve Fügnerově ulici, který byl postaven v letech 1937–1938.[11] Věřící hlásící se k Církvi československé husitské ve Slavkově tvoří samostatnou náboženskou obec patřící do Brněnské diecéze CČSH a využívají budovu (Husův sbor) na rohu Malinovského a Jiráskovy ulice. V roce 1996 ve Slavkově u Brna vznikla Slavkovská iniciativa smíření – mezinárodní centrum usmíření pořádané pod záštitou Ekumenické rady církví a České biskupské konference.[12] Aktivity zde vyvíjí rovněž Brněnská komenda Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského, jež byla ve Slavkově u Brna ustanovena v roce 2015.[13]

Při censu prováděném v roce 2011 se 1 707 obyvatel města (28 %) označilo za věřící. Z tohoto počtu se 1 238 hlásilo k církvi či náboženské obci, a sice 1 028 obyvatel k římskokatolické církvi (17 % ze všech obyvatel města), dále 7 k pravoslavné, 36 k Církvi československé husitské, 44 k českobratrským evangelíkům a 8 ke Svědkům Jehovovým. Úhrnem 1 950 obyvatel se označilo bez náboženské víry a 2 550 lidí odmítlo na otázku své náboženské víry odpovědět.[8]

Doprava

editovat

Město leží na Vlárské dráze, na které se nachází stejnojmenná stanice. Jádro města obchvatem míjí silnice I/50, jež je součástí evropské silnice E50. Ze Slavkova míří i silnice I/54 směrem na Kyjov a silnice II/416 na Pohořelice.

Městská správa a politika

editovat

Od 1. července 1980 do 23. listopadu 1990 k městu patřily Vážany nad Litavou.[14]

Zastupitelstvo a starosta

editovat

V letech 2006 až 2014 byl starostou Ivan Charvát (ODS). Na ustavujícím zasedání zastupitelstva 6. listopadu 2014 byl do této funkce zvolen Michal Boudný (ČSSD). [15] Ten byl starostou zvolen opětovně 31. října 2018 a 17. října 2022.

Společnost

editovat

Sport

editovat

Mezi první organizované sporty ve Slavkově patří fotbal. V roce 1921 byl založen Sportovní klub Slavkov (SK Slavkov).[16]

Pamětihodnosti

editovat
Související informace naleznete také v článcích Seznam kulturních památek ve Slavkově u Brna a Seznam památek Slavkovského bojiště.

Osobnosti

editovat
  • František Franc (1897–1942), varhaník, učitel, sbormistr Farní cyrilské jednoty, zakladatel soukromé hudební školy (nynější ZUŠ Fr. France Slavkov u Brna)
  • Mirko Hanák (1921–1971), hudební skladatel
  • Stanislav Hejduček (1919–2004), operní pěvec, účinkoval v divadlech Košice, Plzeň, Teplice, Ústí nad Labem
  • František Hlaváček (1876–1974), politik, slavista a překladatel, legionář, odbojář, politický vězeň
  • František Koláček (1851–1913), fyzik, působil na pražské univerzitě
  • Jan Koláček (1814–1894),[17] zasloužilý starosta města
  • Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1711–1794), kancléř čtyř císařů
  • Alois Ličman (1863–1928),[18] autor vlastivědy slavkovského okresu
  • Peregrin Obdržálek (1825–1891), katolický kněz, zakladatel knihoven, také autor náboženských děl, satirických děl, humoristických povídek a básní
  • Arnold Pavlík (1902–1962), Prof. MUDr., světově uznávaný ortoped, v r. 1950 vynalezl a sám sestrojil třmeny ("Pavlíkovy třmeny") pro léčení kyčelních kloubů (nitrodřeňový hřeb - patent z r. 1959, Ortopedická klinika Lék. fakulty UP Olomouc)
  • Jaromír Sedláček (1885–1945), právník a děkan právnické fakulty Masarykovy univerzity
  • Emil Strach (1884–1942), zasloužilý občan města, ochránce přírody, zakladatel Slavkovského okrašlovacího spolku
  • František Uhlíř (1883–1926), herec, režisér a divadelní ředitel

Partnerská města

editovat

Partnerskými městy Slavkova u Brna jsou:[19]

Od srpna 2012[23] do března 2022 také   Možajsk, Rusko.[24]

Galerie

editovat
  •  
    Slavkov v roce 1848
  •  
    Zimní Slavkov od severozápadu
  •  
    Radnice a policejní stanice na Palackého náměstí
  •  
    Slavkovský zámek – pohled z parku
  •  
    Zámecký park s golfovým hřištěm
  •  
    Kostel Vzkříšení Páně
  •  
    Synagoga ve Slavkově
  •  
    Kaple svatého Urbana
  •  
    Fragment hradeb v Hradební ulici
  •  
    Lázeňský dům

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 300. 
  5. ↑ http://web.mvcr.cz/2003/casopisy/vs/0420/pril_info.html. web.mvcr.cz [online]. [cit. 2008-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-15. 
  6. ↑ Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, Praha 1980, str. 460, 461.
  7. ↑ NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská : Vyškovsko. Brno: Muzejní spolek Brno, 1965. S. 423. 
  8. ↑ a b c Slavkov u Brna (okres Vyškov) [online]. Praha: Český statistický úřad, 2011-03-26 [cit. 2017-02-06]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b Slavkov u Brna [online]. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-01-28]. Dostupné online. 
  10. ↑ Děkanství slavkovské [online]. Slavkov u Brna: Děkanství slavkovské [cit. 2017-02-06]. Dostupné online. 
  11. ↑ NEŠPOR, Zdeněk R. Encyklopedie moderních evangelických (a starokatolických) kostelů Čech, Moravy a českého Slezska. Praha: Kalich, 2009. ISBN 978-80-7017-129-5. S. 425. 
  12. ↑ FRYDRYCH, Karol. Slavkovská iniciativa smíření 2023. Lazariánský Reunion. Praha: Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského, 2023, roč. XVIII, čís. 3, s. 2. Dostupné online. ISSN 2571-0117.  Archivováno 15. 10. 2023 na Wayback Machine.
  13. ↑ FRYDRYCH, Karol. Ohlédnutí za investiturou 2015 Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského ve Slavkově u Brna. Lazariánský Reunion. Praha: Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského, 2023, roč. XVIII, čís. 3, s. 8. Dostupné online. ISSN 2571-0117.  Archivováno 15. 10. 2023 na Wayback Machine.
  14. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 603.  Archivováno 6. 3. 2024 na Wayback Machine.
  15. ↑ HRBÁČ, Adam. Návrat ČSSD: Boudný je novým slavkovským starostou. Vyškovský deník [online]. 2014-11-07 [cit. 2014-11-07]. Dostupné online. 
  16. ↑ PERNES, Jiří; SÁČEK, Karel; KROPÁČKOVÁ, Lubomíra. Slavkov u Brna - Austerlitz. Slavkov u Brna: Bedřich Maleček - BM typo, 2007. 320 s. ISBN 80-903707-2-1. S. 273.  Dále jen Pernes ad. (2007).
  17. ↑ Koláček, Jan, 1814-1894 [online]. Bibliografie dějin Českých zemí [cit. 2018-10-03]. Dostupné online. 
  18. ↑ Ličman, Alois, 1863-1928 [online]. Bibliografie dějin Českých zemí [cit. 2018-10-03]. Dostupné online. 
  19. ↑ a b c d Partnerská města [online]. Město Slavkov u Brna [cit. 2022-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-04-05. 
  20. ↑ Pernes ad. (2007). S. 243.
  21. ↑ Pernes ad. (2007). S. 245.
  22. ↑ a b Pernes ad. (2007). S. 244.
  23. ↑ Partnerská města [online]. Město Slavkov u Brna [cit. 2022-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-12-28. 
  24. ↑ Zápisy z jednání rady města a zastupitelstva Slavkova u Brna. Slavkovský zpravodaj. Slavkov u Brna, březen 2022, roč. XXIV, čís. 3, s. 4–5. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • KLENOVSKÝ, Jaroslav [et al.]. Slavkovští Židé = The Jews of Austerlitz. Brno: Židovská obec, 1998. 71 s. ISBN 80-238-3111-9. 
  • KUČERA, Jan. Jméno moravského města se mnohokrát změnilo (Slavkov u Brna). Rovnost. Brno: 29. 11. 1997. ISSN 0862-7967. 
  • MLATEČEK, Karel. List Františka Palackého pro město Slavkov. In: Vyškovský sborník: sborník Moravského zemského archivu v Brně, Státního okresního archivu ve Vyškově. Vyškov: Státní okresní archiv ve Vyškově, 2002. S. 168–191. [Palackého výklad místního jména Slavkov (Nausedlicz).]
  • NEKUDA, Vladimír, ed. Vyškovsko. Vlastivěda moravská. Brno: Musejní spolek Brno, 1965. 494 s. 
  • PERNES, Jiří; SÁČEK, Karel; KROPÁČKOVÁ, Lubomíra. Slavkov u Brna – Austerlitz: město nejen se slavnou historií. Slavkov u Brna: BM Typo, 2007. ISBN 978-80-903707-2-2. 
  • ŠRÁMEK, Rudolf. Slavkov – Austerlitz. Lidová demokracie. Praha: 26. 11. 1992. 
  • ZLÁMAL, Vladislav. Vyškov město a okres. Vyškov: Národohospodářská propagace Československa, 1936. 

Externí odkazy

editovat
  Velešovice Rousínov Dražovice  
Křenovice   Němčany
    Slavkov u Brna    
 
Vážany nad Litavou Nížkovice Hodějice
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Slavkov_u_Brna&oldid=24351331“