Wikipedie

Mykolajiv

sídlo v Mykolajivské oblasti na Ukrajině
Tento článek je o městě v Mykolajivské oblasti. Další významy jsou uvedeny na stránce Mykolajiv (rozcestník).

Mykolajiv (ukrajinsky Миколаїв, rusky Николаев, Nikolajev) je průmyslové a přístavní město na jihu Ukrajiny, při řece Ingul. Leží 60 km severozápadně od Chersonu a 100 km od Oděsy a 65 kilometrů od Černého moře. Sloužil jako sídlo admirality a hlavní loděnice ruské Černomořské floty.[1] Ruský kníže Grigorij Potěmkin nové město pojmenoval po svatém Mikuláši.[2]

Mykolajiv
Миколаїв
Николаев
Budova městské rady
Budova městské rady
Mykolajiv – znak
znak
Mykolajiv – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice46°58′ s. š., 32° v. d.
Nadmořská výška53 m n. m.
Časové pásmoUTC+02:00 (standardní čas)
UTC+03:00 (letní čas)
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
OblastMykolajivská
RajónMykolajivský
Administrativní dělení4 městské rajóny: Centralnyj, Inhulskyj, Korabelnyj, Zavodskyj
Mykolajiv
Mykolajiv
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha259,83 km²
Počet obyvatel470 001 (2022)
Hustota zalidnění1 808,9 obyv./km²
Etnické složeníUkrajinci (přes 70 %), Rusové, Řekové, Židé, Poláci, Moldavané a další
Náboženské složenípřevážně pravoslaví
Správa
StarostaVolodymyr Dmytrovyč Čajka
Vznik1789
Oficiální webmykolayiv.osp-ua.info
Telefonní předvolba+380 512
PSČ54xxx
Označení vozidelBE a НЕ / 15
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jedná se o administrativní centrum Mykolajivské oblasti. Město samo tvoří čtyři rajóny. Rozkládá se zhruba 65 km severně od Černého moře na soutoku řek Jižní Bug a Inhul. V roce 2008 zde žilo 505 900 obyvatel, v roce 2022 už jen lehce přes 470 tisíc.[3] V roce 2022 získalo čestný titul Město-hrdina Ukrajiny.

Historie

editovat

Starověk

editovat

Území nynějšího města Mykolajiv bylo osídleno již v letech 1250–925 př. n. l. Hmotné nálezy dokumentují starověkou (zřejmě skytskou) osadu, kterou archeologové nazvali „Divoká zahrada“. Pravděpodobně jde o nejstarší město na Ukrajině, o němž je v literatuře první písemná zmínka.[4] Datum a místo osídlení bývá ztotožňováno s místem zmíněným v epizodě Homérovy Odyssey, jež vypráví o Odysseově cestě na konec světa. V okolí města jsou i další archeologická naleziště z dob Skýtů, jak dokládá inventář z místních mohyl neboli kurganů. Přibližně od 4. století př. n. l. se zde usazovali Řekové, a to poblíž majáku Sievers a vesnic Lupareve a Lymany.

Kyjevská Rus

editovat

Podle vykopávek se na počátku 2. tisíciletí našeho letopočtu na území moderního Mykolajiva nacházel křesťanský klášter, který byl zničen invazí Mongolů v letech 1233–36.

Středověk

editovat

V roce 1399 postavil litevský velkovévoda a pozdější král Vytautas, v jižní části nynějšího města, svůj hrad Vytautas a také celnici, která stála na hranicích s krymskými Tatary.[4] Výsledkem toho bylo, že už v roce 1409 se Vytautasovi podařilo domluvit s chány ze Zlaté hordy příměří. Vytautas pak za účelem dobytí mořského pobřeží vybudoval i pevnost Ackerman a opevnil město Tavan. Za jeho vlády se rozvinul také obchod s italskými, především janovskými obchodníky na nedalekém Krymu. Rozsáhlá výstavba vyžadovala hodně pracovních sil a mnoho ukrajinského obyvatelstva, které bylo v té době převážně zaměřeno na zemědělství se tak přestěhovala do nedalekých stepí a stali se tak kozáky. Ti měli povinnost výměnou za nově nabytou půdu chránit přilehlé osady (toto období se nazývá Knížecí věk Litevských pánů).[4]

 
Mykolajiv na rytině z konce 18. století

Litevská éra v dějinách regionu se stala pokračováním slavné historie Kyjevské Rusi.

Postupem času se obrovský stát od Baltského k Černému moři rozšířil i na levý břeh řeky Bug. Byla postavena pevnost Dashiv (dnes Ochakiv), která postupem času převzala funkce obranné pevnosti před Tatary a získala tak významný politický význam. Role této osady při posilování moci litevského státu v zemích černomořské oblasti byla v této době velká.

Od konce 15. století byla historie jižní části kraje úzce spjata se Záporožskými kozáky, kteří se stali základem pro formování ukrajinského etnika v těchto částech země. Na březích řek a potoků byly zakládány kozácké osady, kozácké tábory a mosty přes řeky. Prchali sem také rolníci z celé Ukrajiny, z Polska, Litvy, Pruska, Maďarska, Moskevského knížectví a Otomanské říše (převážně Řeci).

 
Plán města z roku 1855

Ruská říše

editovat

Velký význam město získalo v rusko-tureckých válkách. Ve městě byla zřízena nemocnice, kde se léčilo vodou z místních pramenů a roku 1788 zde byly umístěny flotily kozáků, které vedl Ataman Sidor Bely a Michail Kutuzov. V roce 1789 byla knížetem Grigorijem Potěmkinem přejmenována Vitovka nejprve na Bohojavlensk (zřejmě kvůli léčivým „Božským“ pramenům), a poté na pozdější název Nikolajev. Prvním občanem města se stal podnikatel, voják a stavitel Michail Faleyev. (Dle příkazu č. 1065 z 9. září 1789), což je také první zdokumentovaná zmínka o názvu města Nikolajev.) Město bylo přejmenováno na počest patrona námořníků, svatého Mikuláše (ukrajinsky Mykoly, rusky Nikolaje) z Myry.[4] Moderní Mykolajiv/Nikolajev se roku 1789 rozvinul díky stavbě lodí a to především zásluhou knížete Grigorije Potěmkina, tehdejším ruským maršálem a vojevůdcem, milencem a guvernérem carevny Kateřiny II. Stavba lodí a loděnice mají velký význam v ekonomice města i v současné době. Během 19. století byl Mykolajiv (rusky Nikolajev) centrem stavby lodí v Černém moři a také centrem řízení Černomořské floty nejprve carské Ruské říše, pak i samostatné ukrajinské první republiky.

20. století – první republika

editovat

V roce 1918 byl Mykolajiv obsazen cizími vojsky. V roce 1920 byla nastolena sovětská moc. Na začátku druhé světové války Mykolajiv obsadili Němci 16. srpna 1941. V září vojáci zmasakrovali ve městě a v regionu přes 35 000 civilistů, mnoho z nich Židů. Dne 28. března 1944 město osvobodila Rudá armáda. V poválečném období se Mykolajiv stal jedním z center stavby lodí SSSR se třemi loděnicemi.

Sovětské období

editovat

Během Hladomoru v letech 1932–1933 zemřelo na hladomor nejméně 6045 obyvatel města. V roce 1937 se město stalo centrem Mykolaivské oblasti a Mykolajivského okresu. Během druhé světové války, před ofenzivou německých vojsk 17. srpna 1941 nacisté obsadili Mykolajiv. 16. září 1941 němečtí okupanti shromáždili na městském hřbitově nejméně 3500 Židů a zavraždili je. Mykolajiv byl osvobozen od Němců 28. března 1944. V poválečném období se Mykolajiv stal jedním z největších center stavby lodí v SSSR. V Mykolajivu existoval tajný podnik Ministerstva rozhlasového průmyslu („PVTP“ – Jižní výrobní a technický podnik), který se zabýval výrobou rádiových komplexů pro ovládání vesmírných satelitů a zařízení.

Nezávislá Ukrajina

editovat

1. prosince 1991 obyvatelé Mykolajiva spolu s obyvateli regionu na druhém celoukrajinském referendu potvrdili 89,45 % hlasů „pro“ vyhlášení nezávislosti Ukrajiny na SSSR. 15. listopadu 1996 zahrnula Nejvyšší rada Ukrajiny osady Velyka Korenikha , Matviivka , Ternivka a vesnici Mala Korenikha do městských částí. [5]

Ruská agrese 2022

editovat

V březnu 2022 se město stalo cílem útoků v rámci ruské invaze na Ukrajinu.[6] Během následujících ostřelování bylo zničeno letiště Kulbakino, poškozena budova městské rady a některé další veřejné budovy.

Vývoj počtu obyvatel

editovat
Vývoj počtu obyvatel
1792 1863 1897 1911 1929 1959 1964 1989 2001 2008 2015 2020 2022
1 566 64 600 92 000 105 000 104 909 226 000 272 000 524 000 514 000 505 900 494 381 477 911 470 011

Památky

editovat
 
Katedrála matky Boží Kasperské
  • Barokní katedrála Narození Bohorodičky
  • Katedrála Matky Boží Kasperské
  • stará synagóga
  • luteránský kostel Krista Vykupitele, novogotická budova
  • klasicistní budova admirality, před ní pomník knížete Potěmkina
  • novogotická budova 1. městské nemocnice
  • nejstarší budova technické univerzity
  • Mykolajevská nekropole – hřbitov s mnoha monumenty, kaplovými hrobkami a masovými válečnými hroby
  • Klasicistní městské brány a část středověkých hradeb s parkánem městského opevnění
  • Ruské dramatické divadlo
  • městské paláce z 19. a počátku 20. století
  • námořní škola

Osobnosti

editovat

Významní rodáci

editovat

Ostatní osobnosti

editovat

Partnerská města

editovat

Galerie

editovat
  •  
    Prospekt míru, hlavní dopravní tepna
  •  
    Loděnice
  •  
    Katedrála Narození Bohorodičky
  •  
    Ruské dramatické divadlo
  •  
    Námořnické muzeum

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mykolaiv na anglické Wikipedii.

  1. ↑ БАГАЛЕЙ, Дмитрий. Колонизация Новороссийского края и первые шаги его по пути культуры. [s.l.]: Litres 287 s. Dostupné online. ISBN 978-5-04-000641-0. (rusky) Google-Books-ID: dwShCwAAQBAJ. 
  2. ↑ Conclusion:. [s.l.]: Yale University Press Dostupné online. ISBN 978-0-300-23150-2, ISBN 978-0-300-21829-9. S. 259–292. 
  3. ↑ Населення та міграція. ukrstat.gov.ua [online]. [cit. 2023-02-06]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d Енциклопедія історії України. www.litopys.com.ua [online]. [cit. 2022-08-24]. Dostupné online. 
  5. ↑ https://www.pravda.com.ua/news/2014/04/8/7021726/
  6. ↑ Počet obětí úterního náletu na ukrajinský Mykolajiv stoupl na 35 | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mykolajiv&oldid=23498429“